Kdo je normální? 

Na jedné večerní procházce s mými dcerami jsme se dostali k otázce: „ Kdo je vlastně normální?“ A tak jsem začala vysvětlovat původ slova. „Slovo normální je ze slova norma. Norma je určitý limit, který určil nějaký člověk. Takže musí člověk spadat do nějakého limitu a nebo je potřeba, aby byl jako většina? Když většina lidí budou blázni, pak blázni budou normální a ostatní lidé ne? Tak kdo je tedy normální a kdo ne?“

Spousta otázek, ale žádná pořádná odpověď. A tak mi nakonec došlo, že normální není nikdo. Normální člověk prostě neexistuje!! Je třeba brát každého člověka jako originál a brát ho takový jaký je. Každý z nás má nějaké vlastnosti a nějak se chová, ale nemůžeme nikoho odsuzovat, za to jaký je.

Nemůžeme po něm chtít, aby byl jiný. Jen člověk sám po sobě může chtít, aby se změnil, aby se stal lepším a každý den na sobě pracoval. Všechno, co se nám děje, se děje z nějakého důvodu. Narodíme se do nějaké rodiny a prožíváme dětství. Pokud jsme neměli dobré dětství, pak i to bylo z nějakého důvodu. Neměli jsme dost peněz? Pak jsme se jich naučili vážit a děláme vše pro to, abychom jich uměli vydělat dost. Neměli jsme dostatek lásky? Pak jistě budeme rodiči, kteří se budou snažit dát lásku plnými doušky. Neproklínejme své dětství a neobviňujme rodiče, že nám nedali, to po čem jsme toužili. Oni dělali to, co uměli nejlépe, i když to tak někdy nevypadá. Nikdo rodiče neučil, jak mají vychovávat své děti a tak se vše rodiče učí za pochodu, někdy udělají chybu a je na nich, zda si uvědomí, že to chyba byla. Děkujme za vše, co nás kdy potkalo, protože každá překážka a chyba nás dělají lepšími lidmi a pomáhají nám růst.

Pro mě byla otázka,  „Kdo je vlastně normální?“, dost zásadní a jsem si jistá, že slovo normální vyřazuji ze svého slovníku. Nemám za potřebí škatulkovat lidi, zda jsou nebo nejsou normální, zda jsou líní, pracovití, nudní, legrační, hezcí či oškliví. Prostě jsou, jací jsou a já je takové beru!